Alternátor slouží jako zdroj elektrické energie . Na jeho výstupu je střídavé napětí, které je dále usměrněno a pomocí regulátoru je upraveno tak, aby palubní napětí motocyklu bylo v rozsahu 14 –14,5V. Toto napětí pak napájí všechny spotřebiče motocyklu (zapalování, světla …) a zároveň dobíjí akumulátor.
Alternátory lze třídit do několika kategorií:
Podle počtu fází jsou většinou 1-fázové nebo 3-fázové. Jednofázové alternátory jsou obvyklé u menších motocyklů s menší elektrickou spotřebou (bez startéru, s nezávislým zapalováním …). Třífázové alternátory bývají tedy obvyklé na větších motocyklech kde se předpokládá i větší spotřeba elektrické energie.
Podle buzení jsou alternátory s permanentními magnety a alternátory s cizím buzením. Naprostá většina motocyklů používá alternátor s permanentními magnety. Alternátory s cizím buzením bývají výhradně třífázové. Některé alternátory s cizím buzením obsahují zároveň usměrňovač a regulátor buzení.
Měření základní funkčnosti alternátorů není složité, ale přesto vyžaduje alespoň základní znalosti v problematice měření odporu, proudu a napětí.
Na motocyklech je velké množství různých druhů alternátorů. Princip měření ale zůstává totožný. Dále jsou uvedeny typické způsoby zapojení
pro jednotlivá měření.
Alternátor je třeba měřit vždy v odpojeném stavu!
Jeho zapojení v elektrické soustavě motocyklu bývá podobné jako
v následujícím obrázku:
Jednotlivé fáze by měly mít mezi sebou symetricky odpor cca 0,3 - 1 Ω.
Měříme postupně na svorkách 1-2 2-3 a 1-3.
Proti kostře motocyklu by kterákoliv fáze měla vykazovat nekonečný odpor. V praxi řádově v megaohmech.
Jednotlivé fáze by měly mít mezi sebou při volnoběžných otáčkách symetricky napětí cca 15 - 30 V. Toto napětí se se zvětšujícími otáčkami zvyšuje až na 60 - 200 V.
Opět měříme postupně mezi svorkami 1-2 2-3 a 1-3.
Mezi jednotlivými fázemi by měl být při volnoběžných otáčkách symetricky zkratový proud cca 8 - 16 A. Tento proud se se zvětšujícími otáčkami prakticky nemění. Měříme mezi svorkami 1-2 2-3 a 1-3.
Proti kostře motocyklu musí být proud kterékoliv fáze nulový. Opět postupně měříme na všech svorkách alternátoru.
Mezi oběma vývody by měl být odpor cca 0,3 - 1 Ω.
Proti kostře motocyklu by měl kterýkoliv z vývodů vykazovat nekonečný odpor.
Mezi oběma vývody by mělo být při volnoběžných otáčkách napětí cca 20 - 30 V.
Toto napětí se se zvětšujícími otáčkami zvyšuje až na 100 - 150 V.
Mezi oběma vývody by měl být při volnoběžných otáčkách zkratový proud cca 8 - 16 A. Tento proud se s zvětšujícími otáčkami prakticky nemění.
Proti kostře motocyklu musí být proud kteréhokoliv vývodu nulový.
Mezi oběma vývody by měl být odpor cca 0,3 - 1 Ω.
Proti kostře motocyklu by měly oba vývody vykazovat nekonečný odpor.
Mezi oběma vývody by mělo být při volnoběžných otáčkách napětí cca 15 - 30 V.
Toto napětí se se zvětšujícími otáčkami zvyšuje až na 60 - 200 V.
Mezi oběma vývody by měl být při volnoběžných otáčkách zkratový proud cca 20 - 30 A. Tento proud se s zvětšujícími otáčkami prakticky nemění.
Proti kostře motocyklu musí být proud kteréhokoliv vývodu nulový.